Hrad Vranov

Perlou Českého ráje je určitě skalní hrad Vranov a jeho Pantheon. Až se tam vypravíte, jistě mi dáte za pravdu. Jedete-li po silnici od Turnova směrem na Železný Brod, projíždíte obcí Malá Skála. Najednou se před vámi objeví skutečná velká skála, na ní malý kostelík (obr. vlevo) a vyhlídka. Prostě nádhera, uvidíte, že vás to tam nahoru bude samo lákat i přes tu výšku, kterou musíte zdolat. Auto nechte na parkovišti a na křižovatce u obchodu odbočte na chodník k lesu. Dál už se jde lesem pěšinou, na které jsou ty hrozné schody "pro koně". Doporučuji jako rozcvičku jít nejprve na vyhlídku a potom pokračovat ještě výš až k hradu. Z vyhlídky je úžasný pohled do krajiny a na řeku Jizeru, kde vzhledem k teplému počasí bylo plno vodáků, kteří více či méně úspěšně sjížděli místní jez. Obzvlášť se tu bude líbit těm, kteří mají rádi pohled z výšky, těm co to vadí, doporučuji raději se dolů ani nedívat!

Cestou do hradu projdete ozdobnou brankou a ocitnete se na bývalém předhradí. Zleva ho uzavírá ten malý kostelík, který je vidět ze zdola. V něm zakoupíte lístky a dozvíte se, že to původně byla kaple, kterou nechal přestavět na letohrádek poslední majitel František Zachariáš Römisch. Také tam dostanete popis trasy a klíče, kterými si vlastnoručně odemknete branku na horní straně předhradí a vejdete do areálu samotného hradu. Kdy se vám to stane, mít v ruce klíče od hradu? Potom už pokračujete v prohlídce podle popisu a šipek. Tento skalní a strážný hrad byl postaven na strategicky výhodném místě, na strmé pískovcové skále nad řekou Jizerou. Bylo to někdy na počátku 15. století, zřejmě v období husitských válek. Postavit ho nechal pravděpodobně Hynek z Valdštejna, pán na Štěpanicích a je to snad nejkomplikovanější skalní hrad u nás, s úctyhodnou délkou 400m včetně nádvoří. O jeho původní podobě se historici pouze dohadují. Pravděpodobně se vstupovalo z údolí úzkou bránou, která ústila na nádvoří. Obytné místnosti byly vytesané ve skále a doplněné dřevěnými přístavbami. Jádro hradu představoval několikapatrový palác s kuchyní, odkud se scházelo příkrým schodištěm ke studni. Od paláce vedla cesta až k nejvyššímu bodu, hradní věži (hlásce) a později tu místo ní byl vztyčen kříž. Podle literatury tam už bylo křížů několik a podle pověsti tam byl umístěn jako památka na nešťastnou lásku. Dcera jednoho ze zdejších majitelů prý skočila dolů, když si musela vzít někoho koho nechtěla. Jak to přesně bylo dnes nikdo neví, ale vylézt ke kříži mohou jenom ti zdatnější, přímo tady na to upozorňuje cedulka.

V roce 1538 Valdštejnové prodali panství Janovi z Vartemberka a v držení jeho rodu zůstalo až do roku 1615. Později to byl ještě Albrecht Jan Smiřický, kterému však byl majetek po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován a připadl Albrechtovi z Valdštejna. Ten v roce 1628 Malou Skálu věnoval svému plukovníkovi Mikuláši Des Foursovi a jeho rod tu potom panoval až do roku 1802. Poté se stal majitelem textilní podnikatel a obchodník František Zachariáš Römisch. Zřejmě se mu toto místo velmi líbilo a nechal tu vybudovat nejen ten vzpomínaný letohrádek, ale uprostřed rozvalin bývalého hradu vybudoval velkolepý památník všem hrdinům nazvaný Pantheon. Ve skalách a malých jeskyních nechal vytesat romantické nápisy, pomníky, sochy, mohyly a sarkofágy oslavující významné spisovatele a básníky, legendární hrdiny, starogermánské bohy, české panovníky a generály. Ponechány byly původní kamenné schody a zbytky zdí hradu, které vytvářejí malebná zákoutí a různé vyhlídky, ze kterých je výhled široko daleko do krajiny, na nedaleké skály i na hrad Frýdštejn.

František Zachariáš Römisch se zapsal do historie Malé Skály i jako osvícený zakladatel škol, nadací a také místního pivovaru. Pochopitelně, že tu v obci také můžete vidět zámek ve kterém Römischovi bydleli. Podle písemných dokladů v místech dnešního zámeckého areálu stála v 15. století stará tvrz, kterou v 17. století Des Foursové přestavěli na lovecký zámeček s věžičkou pro zvon a hodiny a okolo roku 1700 přistavěli nový barokní zámek. Později byl přestavěn ve slohu empírovém a dnešní secesní úpravu mu nechal vtisknout veskrze romantický František Zachariáš Römisch. Okolí zámku proměnil v rozsáhlý přírodní park se spoustou vzácných dřevin, první svého druhu ve střední Evropě. V roce 1813 také založil klasicistní lesní hřbitov, kde sám odpočívá. Jeho hrob najdete lehce, je to ten největší kamenný pomník se sochou Víry. Dále zde leží i jeho bratr Jan Karel Emanuel Römisch, několik dalších bohatých rodin a najdete tu i skromné náhrobky zámeckých úředníků. Pro zajímavost uvádím, že je tu pochována i spisovatelka Jarmila Glazarová, která se na Malé Skále narodila jako dcera zámeckého správce. Po roce 1945 přešel zámek do vlastnictví státu a po dlouhá léta sloužil jako rekreační zařízení, nyní je opět v soukromých rukou a pro veřejnost uzavřen.

Na závěr se ještě zmíním o malém kostelíku - kapli sv. Vavřince. Jde se kolem ní cestou k zámku a stojí před ní socha sv. Jana Nepomuckého. Postavit jí nechal v roce 1869 Ludvík Oppenheimer. Za léta budování socialismu byla kaple v dezolátním stavu. V roce 1996 byla plně zrekonstruována, získala nový interiér a okolí bylo upraveno jako park. Na výzdobě se podílel akademický malíř Vladimír Komárek, od kterého pochází oltář s motivem beránka a akademický malíř Josef Jíra, který vytvořil křížovou cestu. Mají tu také krásný skleněný betlém, kterého fotka se bohužel nepovedla. V kapli se konají církevní obřady, ale nevíme jak často a také příležitostná vystoupení a koncerty. Měli jsme zase jednou štěstí a v době naší návštěvy tu byl krásný koncert ženského komorního sboru Cantemus z Liberce. Slyšet staré církevní i lidové písně v jejich podání byl úžasný zážitek a moc se nám to líbilo. Na závěr ještě jeden tip - v obci jezdí také malý vláček pro turisty a odveze vás na krásná místa v Malé Skále i v okolí. My už jsme jeho jízdu nestihli, ale příště si to rozhodně nenecháme ujít!