Třebenice a Třebívlice

Český granát - granatus - carbunculus - pyrop. Magický kámen dodávající energii, kámen ohně a vášní, který se nosil proti uhranutí a hlavně kámen lásky. To jsou jen některé z názvů a vlastností, připisovaných červenému kamínku patřícímu do skupiny granátů a v Čechách tak velmi oblíbenému už několik století. Bylo by zbytečné uvádět nějaké další podrobnosti týkající se složení, tvrdosti, lomu, štěpnosti, či správné barvy. Určitě každý z nás ví jak vypadá a také doma nějaký ten granátový šperk najde. Někdo si ho koupí sám, někdo ho dostane darem, či najde v nějaké skříňce po babičce. Ale proč vám to tady vlastně vyprávím - dnes vás chci pozvat do Třebenic, kde najdete muzeum českého granátu a také do Třebívlic, které leží nedaleko, jejich historie je s těžbou granátů úzce spjatá a mají tam muzeum Ulriky von Levetzow, kde vám poví, jak to bylo s její láskou i šperky.

Třebenice - leží nedaleko Litoměřic, v krásném kraji plném ovoce. Když jsme tam byli my, právě dozrály meruňky a bylo jich všude plno. Ty naše, koupené nedaleko muzea už změnily podobu v kompoty a marmelády a září svou oranžovou barvou v komoře. Vzhledem k tomu, že se tady v okolí kdysi velice hojně nacházely české granáty, bylo tu otevřeno jejich muzeum. Muzeum českého granátu najdete podle značení, jednoduše pojedete pořád po hlavní a až uvidíte kostel, který má nad portálem a na věži balkónky, tak jste na místě. Muzeum se nachází v bývalém německém evangelickém kostele postaveném v letech 1901 - 1909, přebudovaném na muzeum v roce 1959. V tomto jedinečném prostředí je výstava historických, ale i současných granátových šperků a různých předmětů zdobených granáty. Vše je doplněno dokumentací jejich těžby a zpracování. Také tu najdete část expozice věnovanou historii města a okolí, můžete si tu kopit granátové šperky, kameny, obrázky z putovní výstavy a jiné suvenýry. Kdysi tu bývala i slavná souprava šperků Ulriky von Levetzow, ale vzhledem k nenechavcům už je tady pouze kopie a originál uvidíte v Mostě. Muzeum slouží i jako obřadní síň, konají se tady různé výstavy a koncerty v rámci Třebenického hudebního léta. Škoda jen, že kostelní věž je zavřená - to by byl výhled!

Nevelké městečko Třebívlice najdete také v okrese Litoměřice, nedaleko Třebenic. První písemná zmínka o Třebívlicích pochází z roku 1318. V 15. století byla ves rozdělena na několik dílů podle šlechtických tvrzí. Do jednoho celku ji spojil až hrabě František z Klebelsbergu, který tyto pozemky koupil od Lobkowitzů. Přestavěl dolní tvrz na barokní zámek, který v roce 1837 nechal zbořit a místo něj postavit klasicistní zámeckou budovu, která zřejmě víc vyhovovala jeho nárokům na velikost a pohodlí. Mohl si to dovolit, panství pod jeho vedením prosperovalo, byl to vzdělaný a moudrý pán. Na jeho panství se nacházelo rozsáhlé naleziště českých granátů, dokonce ještě dnes se tu občas dají najít na polích kolem potoku Granátka. Při pobytu v Mariánských Lázních se seznámil s ovdovělou Amálií von Levetzow, se kterou později v Třebívlicích žil. Nejstarší dcera paní Amálie byla právě Ulrika, která se dostala do literatury jako poslední láska J.W.Goetha. Zamilovaný Goethe Ulriku požádal o ruku, ale byl odmítnut - jí bylo v té době 17 let a jemu přes 70. Goethe odjel z Čech a už nikdy se sem nevrátil. Prý už v dostavníku začal psát své tklivé Mariánskolázeňské elegie.

Ulrika odmítla i všechny ostatní nápadníky a zůstala sama až do smrti. Zdědila po svém nevlastním otci panství Třebívlice, vzorně se o něj starala a byla tu velmi oblíbená. Dnešní rodáci jí v domě bývalého zámeckého zahradníka zřídili muzeum, všechny exponáty jsou sebrané památky obyvatel Třebívlic. Mají tu také ukázky granátových šperků, můžete si koupit knihy a různé suvenýry. V bývalém zámku, který stojí na náměstí je dnes škola. Na kopečku nad ní je kostel sv. Václava, za kterým je nevelký hřbitov. Zde uvidíte dvě hrobky rodiny Klebelsbergů, v levé leží hrabě Klebelsberg a jeho žena Amálie a v té pravé Ulrika. Slavný soubor granátových šperků nedostala od Goetha, jak se mnozí domnívají, ale zdědila ho po své mamince Amálii. Z celého souboru prý nosívala jenom ten malý prstýnek, kterého kameny jsou celé ohlazené. Tak prozaicky dopadla tato nesmrtelná láska! Závěrem několik rad - noste české granáty, jsou krásné a plné energie, neodmítejte ty kteří vás mají rádi, ať nezůstanete sami. Protože obě muzea jsou otevřena pouze v sezóně, raději se před cestou informujte - nejlépe na obecním úřadě.