Pardubice – město koní a perníku. Počátky jeho historie sahají až do 13. století. Bylo vybudováno na soutoku Labe a Chrudimky, na strategickém místě nedaleko brodu, kde se vybíralo clo za plavení dřeva. Nejstaršími doloženými majiteli města i s panským sídlem byli páni z Dubé. Ti však vyměnili Pardubice s Arnoštem z Hostýně, který byl v té době ve vysokých královských službách a později jeho rod začal používat přídomek "z Pardubic". Nejznámějším pokračovatelem rodu byl jeho syn - Arnošt z Pardubic, který se stal prvním arcibiskupem pražským a byl rádcem a diplomatem na dvoře Karla IV. Původní tvrz nechal přebudovat na gotický vodní hrad. Vývojem politickým a historickým se další majitelé stále střídali.

Velká změna nastala, když si toto nevelké a zadlužené panství koupil v roce 1491 Vilém z Pernštejna. Perštejnové přebudovali hrad na palác s čtyřkřídlou dispozicí a kolem paláce nové mohutné opevnění. Byly postaveny vysoké zemní valy s nárožními bastiony, které dosahovaly výšky prvního patra zámku a bylo zde možno umístit dělostřelectvo. Z vnější strany byly střílny pro ruční palné zbraně. Celý areál byl obehnaný širokými vodními příkopy, které bylo v případě nebezpečí možné velmi rychle naplnit vodou z řek. Tento typ nedobytné pevnosti s pohodlnou aristokratickou rezidencí v jádru, je nejen v naší zemi unikátní. Po roce 1560 zakoupil v té době už opět velmi zadlužené panství od Pernštejnů císař Ferdinand I. pro svého syna Maxmiliána. Zámek se stal oblíbeným místem pobytu císaře a dvora. A opět tu začaly probíhat přestavby v letech 1574 – 1579. Změny se týkaly hlavně zámku, ale i oprav opevnění, které se velmi osvědčilo ve všech bitvách, které tudy prošly. Nejvíce se to projevilo v průběhu třicetileté války, kdy byl zámek několikrát marně dobýván. Opět nastalo střídání několika majitelů, v roce 1920 jej celý zdevastovaný koupil Muzejní spolek v Pardubicích a pokusil se celý areál zachránit. Obnova trvala několik desítek let. V padesátých letech byl nedobrovolně předán do správy československého státu a užívalo ho pardubické muzeum. V roce 1975 započala poslední dlouhodobá rekonstrukce a po roce 1994 byl zámek postupně zpřístupňován veřejnosti. K vidění je tu momentálně několik expozicí a další prý ještě vzniknou.

Expozicí kde se obvykle začíná je prohlídka rytířských sálů v prvním patře, kde můžete požádat o výklad průvodce. Požádali jsme a nelitovali. Byl tam pán, kterého jméno jsme si bohužel nezapsali, ale komu chvála, tomu čest – mluvil s velkým zanícením a hlavně uměl. Nevím, jestli všichni průvodci v Pardubicích jsou tak výborní, ale dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí které nejsou v prospektech, ani na internetu. Zachovalé kamenické prvky v "Mázhausu", kde prohlídka začíná, dokládají časté stavební změny a přechod mezi gotikou a renesancí, což je vidět i na nádvoří na klenbách prvního patra. Nejvzácnější však jsou dochované nástěnné malby ze 30. až 40. let 16. století. Úplnou raritou je nástěnná malba představující antitezi Starého a Nového zákona. Tento obraz vznikl pod vlivem díla malíře Lucase Cranacha st. a je největší známou malbou s námětem protestantské luterské dogmatiky mimo církevní stavbu. Pravděpodobně ji sem nechal namalovat Jan z Pernštejna, jeden z vůdčích osobností domácí stavovské opozice a v tomto sále se konala řada politických jednání. V tzv. Vojtěchově sále vidíme nad dveřmi erb Vojtěcha z Pernštejna a na zdi malbu se scénou příběhu o Samsonovi a Dalile. Na portále vedle okna potom ženský akt představující bohyni Fortunu – Štěstěnu.Ve Sloupovém sále je kolem oken a dveří namalována iluzivní architektura. To znamená, že iluzi antického chrámu vzbuzují namalované sloupy nesoucí trámy, girlandy a četné rostlinné ornamenty. Všemu vévodí nádherný a původní renesanční kazetový strop, který po rekonstrukci opět září v plné kráse.

Další expozicí je České sklo. První část je věnována historické sklářské produkci a známým sklárnám. Zachycuje proměny skleněných výrobků od poloviny 14. století až do 30. let 20. století. Z nejstarších exponátů lze shlédnout gotické číše, malované poháry a také proslulé české barokní sklo. Největší soubor tvoří exponáty z 19. století, vyrobené z křišťálového skla i z efektních barevných sklovin. Druhá část expozice věnovaná originální sklářské tvorbě, je největší prezentací v České republice. Dokumentuje vývoj a uplatnění skla v moderní umělecké tvorbě. Počátky tohoto nového využití skla představují originální ryté, broušené a malované vázy, misky a poháry, ale i skleněné figurky. Můžete tu také vidět první skleněné plastiky zhotovené technikou tavení do formy. V dalších vitrínách je možné shlédnout hutnické plastiky a objekty využívající optické efekty. Neméně krásnou výstavou je sbírka zbraní, která představuje základní přehled vývoje chladných a palných zbraní především v Evropě a severní Americe od 12.do 20. století. Seznámíte se tu se základními kategoriemi zbraní. Uvidíte meče, palaše, kordy a šavle. V dalších vitrínách zjistíte, jaký je rozdíl mezi předovkou a zadovkou, pistolí a revolverem, co to byla opakovačka a jsou tu i samopaly a kulomety. Jsou zde chladné zbraně rakouské, německé, italské, ruské, československé, zbraně pro důstojníky i řadové vojáky. K vidění jsou i zbraně spojené s dobýváním amerického divokého západu. A dokonce si můžete na funkčních replikách vyzkoušet fungování mechanismů některých zbraní.

Krásné exponáty uvidíte i v numismatické expozici. Ve sbírce se nachází více než 60 tisíc platidel, počínaje starověkem a konče současnými ražbami. Významnou částí sbírky je kolekce českých vládních i rodových ražeb 16-18. stol. Nenechte si ujít ani sbírku pohlednic - Orbis pictus, která obsahuje je přes 300 tisíc kusů. Tato expozice dokumentuje podobu pohlednic od jejich vzniku až po současnost. Najdeme tu i nejstarší emise korespondenčních lístků, vydaných oficiálně v Rakousko-Uhersku roku 1869. Pohlednice jsou řazeny chronologicky v tématických celcích od předchůdců pohlednic až po pohlednice vydané po roce 1989. Expozice představuje širokou tématickou škálu - místopisné, blahopřejné, reprodukce uměleckých děl, vlastenecké, futurologické i ideologické a další. Seznamuje nás se základními tiskařskými technikami - litografií, světlotisku, knihtisku atd. Zcela novou je výstava gotických kachlí, které byly nalezeny při vykopávkách. V jednotlivých vitrínách uvidíte různé druhy ozdobných a krbových kachlí a také postup jejich výroby. Určitě už toho budete mít dost, ale nevidět sbírku mineralogickou, která se nachází v budově u brány by byla škoda. Uvidíte tady vitríny plné hornin a minerálů nalezených v okolí Pardubic, v nejbližších dolech, ale i přivezené odjinud.

Pardubice jsou otevřeny celoročně, ale pokud chcete zažít i procházku po valech, jeďte tam až bude příznivější počasí. V zimě jsou valy uzavřeny. Neméně krásný je celý zámecký park. Také tu mají velkou atrakci hlavně pro děti - nádvoří před hlavní bránou je plné opeřenců, kteří se tu volně procházejí. K vidění jsou pávi, jeden z nich je dokonce bílý, perličky a krůty i s krocanem. Každý kdo tudy prochází si je fotí a některé děti se daly ze dvora odvést jenom s brekem. Určitě už jste unaveni i ze čtení, ale i přes to doporučuji i prohlídku města. Krásný je kostel sv. Bartoloměje, a úplná senzace je historické náměstí s opravenými starými domy, radnicí, domem U Jonáše, kde je galerie. Část této galerie je i na zámku a jsou tam příležitostné výstavy. My jsme viděli gotické církevní oděvy, monstrance, sochy a obrazy. Už pohledem z dálky vás k sobě přivábí dominantní Zelená brána z roku 1537, Pardubické divadlo, či pěší zóna historickým centrem a určitě to ještě zdaleka není vše, co by se tady dalo vidět. Počítejte s výletem na celý den a ještě i to bude maratón, ale nebudete litovat.